PZL-105 Flaming

PZL-105 byl navržen jako nástupce úspěšného užitkového letounu PZL-104 Wilga, byl modernější, úspornější a nabízel větší přepravní kapacitu. Původně byl projekt nazýván Wilga 88. Zachoval si hornoplošné uspořádání PZL-104 a nahoru otevírané boční dveře, ale jednalo se o zcela nový letoun. Oproti Wilze měl šestimístnou kabinu místo čtyřmístné a křídla byla podepřena jednoduchými vzpěrami namísto konzolové konstrukce. Letoun byl určen k různým účelům, například k vlekání kluzáků, parašutistickému výcviku, dopravě, letecké záchranné službě, hlídkování a práškování obilí (s 500 kg chemikálií). Počítalo se také s variantou hydroplánu.

První prototyp, poháněný ruským radiálním motorem M-14P o výkonu 265 kW (360 k), byl poprvé zalétán 9. listopadu 1989 (označení SP-PRC). Zamýšlené označení sériové varianty znělo PZL-105M. Druhý prototyp s označením PZL-105L byl vybaven plochým motorem Lycoming IO-720 o výkonu 298 kW (400 k). Zalétán byl 27. července 1991 (označení SP-PRD). Byl vyroben také jeden prototyp pro statické zkoušky.

Problémy s financováním na přelomu 80. a 90. let, spojené se změnou politického systému v Polsku a upřednostněním programu cvičného letounu PZL-130 Orlik, způsobily, že program Flaming byl pozastaven a výroba typu dosud nebyla zahájena. Místo něj byla vyvinuta nová varianta letounu PZL-104, Wilga 2000 s plochým motorem Lycoming I0-540.

.