Žalm 121

Jedná se o druhý ze série žalmů, které nesou název Píseň vzestupů. Jako píseň, kterou zpívají cestovatelé, se vztahuje zejména k důvěře vkládané do Boha během cesty.

„David Livingstone, slavný misionář a objevitel afrického kontinentu, četl Žalm 121 a Žalm 135, který chválí Boha za jeho svrchovanou vládu nad všemi věcmi, když se před odjezdem do Afriky v roce 1840 modlil se svým otcem a sestrou. Jeho tchyně, paní Moffatová, mu do Linyardi napsala, že Žalm 121 měla stále na mysli, když na něj myslela a modlila se za něj.“ (James Montgomery Boice)

A. Pomoc od Hospodina, Stvořitele všeho a pomocníka Izraele.

1. Pomoc od Hospodina, Stvořitele všeho a pomocníka Izraele. (1-2) Pomoc od Hospodina.

Pozvednu své oči k pahorkům –
odkud mi přijde pomoc?“
Moje pomoc přichází od Hospodina,
který stvořil nebe i zemi.

a. Pozvednu své oči k pahorkům: Zpěvák tohoto žalmu vzhlíží k pahorkům, pravděpodobně ke vzdáleným jeruzalémským kopcům, když cestuje k městu, aby vykonal svou pouť.

i. „Zpěvák je ještě daleko od určeného místa bohoslužby a zvedá oči ke vzdáleným horám. Není však daleko od Jehovy. V Jehovově péči, přestože je daleko od centra vnějšího uctívání, si poutník uvědomuje své bezpečí.“ „V Jehovově péči je poutník v bezpečí. (Morgan)

ii. Pointa je obdivuhodná. Zpěvák pochopil, že skupina nemusí dorazit do Jeruzaléma dříve, než se dostane pod Boží ochrannou péči. On nad nimi bude bdít během cesty. Bůh je přítomen stejně tak na cestě jako v cíli.

iii. Existují dva další návrhy, co bylo myšleno tímto pohledem k pahorkům, i když jsou méně pravděpodobné.

– Někteří se domnívají, že to byla úvaha o vyvýšených místech, kde modloslužebníci stavěli své oltáře (Numeri 22,41; Dt 33,29; 1Kr 12,31).

– Někteří se domnívají, že to byl úzkostný pohled k pahorkům, který hledal nebezpečí a hrozby od často přítomných lupičů a tlup.

b. Má pomoc přichází od Hospodina: Poutník vzhlížel k Jeruzalému jako ke svému cíli, přesto jeho důvěra nespočívala v tomto městě samotném. Pomoc měla přijít od Boha, který stvořil nebe i zemi. Stvořitel bude jeho pomocníkem.

i. „Jediný zdroj ‚pomoci‘ přichází od Jahveho, který má jako Stvořitel neomezenou moc.“ „Pomoc“ přichází od Jahveho. (VanGemeren)

ii. „Říká nám, že jeho pohled se nezastavil, když vzhlédl vzhůru k horám, ale že vzhlédl za ně, k Bohu, který hory stvořil.“ (. (Boice)

iii. „Po Božím městě a chrámu je třeba toužit a těšit se z nich; na hory, na nichž spočívají, je třeba pamatovat. Ale ne od nich přichází pomoc duším v nesnázích; ta přichází od Jehovy“. (Morgan)

2. (3-4) Pomoc, kterou přináší Bůh.

Nedovolí, aby se tvá noha pohnula;
ten, kdo tě střeží, nebude dřímat.
Hle, ten, kdo střeží Izrael
, nebude dřímat ani spát.

a. On nedopustí, aby se tvá noha pohnula: Bůh bude svému lidu pomáhat tím, že ho upevní na pevném místě, dovolí mu stát a nedovolí, aby se jeho noha pohnula.

i. „Základ, nekonečná Boží moc a dobrota, na němž stojíš, se nemůže pohnout; a dokud stojíš na tomto základu, nemůže se pohnout ani tvá noha.“ „Ať je to, co je to, co je to. (Clarke)

ii. „Naše nohy se budou pohybovat v postupu, ale nebudou pohnuty ke svému vyvrácení.“ (. (Spurgeon)

iii. Křesťanovi to připomíná zásady, které najdeme v Ef 6,11 a 13 – že věřící má najít místo, na kterém bude stát, a to lze pouze tak, že bude vzhlížet k Pánu a důvěřovat tomu, kdo nedovolí, aby se vaše noha pohnula.

iv. Stání věřícího v Ježíši je působivé.

– Stojíme v milosti (Římanům 5,2).

– Stojíme v evangeliu (1 Kor 15,1).

– Stojíme v odvaze a síle (1 Kor 16,13).

– Stojíme ve víře (2 Kor 1,24).

– Stojíme v křesťanské svobodě (Galatským 5,1).

– Stojíme v křesťanské jednotě (Filipským 1,27).

– Stojíme v Pánu (Filipským 4,1).

– Cíl: Budeme stát dokonalí a úplní v Boží vůli (Koloským 4,12).

b. Ten, který vás zachovává: V tomto krátkém žalmu je poprvé ze šesti případů použito hebrejské slovo šamar (v překladu uchovává a zachovává). Tématem je, že Bůh bude bdít nad svým lidem jako strážce nad městem nebo nad skupinou pocestných.

i. „Tento žalmista je tak pohlcen myšlenkou na svého Strážce, že sotva pojmenovává jeho nebezpečí. S radostnou jistotou ochrany opakuje stále dokola jediné slovo, které je jeho amuletem proti nepřátelům a obavám. Šestkrát se v těchto několika verších opakuje myšlenka, že Jehova je Strážcem Izraele nebo jediné duše.“ (Maclaren)

ii. „Božská bytost se představuje jako strážce, který se stará o město a jeho obyvatele během nočních hlídek; a kterého nikdy nepostihne dřímota nebo ospalost.“ (J. S.). (Clarke)

c. Ten, kdo tě střeží, nebude dřímat: Když vzhlížíme k Hospodinu, máme důvěru v to, že Bůh nespí. Tato myšlenka je pro zdůraznění zopakována ve 4. verši. Boží bdělé oko je stále otevřené a s láskou a péčí hledí na svůj lid.

i: Bůh nespí. Při střetu s Baalovými proroky na hoře Karmel se Eliáš modlářským prorokům vysmíval, když Baal nereagoval, a o Baalovi řekl, že možná spí a musí být probuzen (1 Kr 18,27). Velkou útěchou nám je vědomí, že ten, kdo střeží Izrael, nebude dřímat ani spát.

ii. Toto zaslíbení mělo zvláštní význam pro poutníky na cestě do Jeruzaléma. „Jejich každodenní pochod a jejich noční táboření pak budou svěřeny do péče Jehovy, který bude neúnavně podpírat jejich nohy na cestě a bdít bez dřímoty nad jejich odpočinkem.“ (Jb 5,14) (Maclaren)

iii. „Chudá žena, jak praví východní příběh, přišla jednoho dne k sultánovi a žádala náhradu za ztrátu nějakého majetku. ‚Jak jste o něj přišla?“ zeptal se panovník. ‚Usnula jsem,‘ zněla odpověď, ‚a do mého příbytku vnikl zloděj‘. „Proč jsi usnul?“ ….. „Usnul jsem, protože jsem se domníval, že jsi vzhůru. Sultána odpověď ženy natolik potěšila, že nařídil, aby se její ztráta vyrovnala.“ (McMichael, citováno podle Spurgeona)

B. Hospodinova starostlivost o jeho lid

1. (5-6) Hospodin přináší úlevu od slunce.

Hospodin je tvůj strážce;
Hospodin je tvůj stín po tvé pravici.
Slunce tě nebude bít ve dne,
ani měsíc v noci.

a. Hospodin je tvůj stín po tvé pravici: Kruté sluneční paprsky ve světě Blízkého východu mohou napadnout poutníka, například poutníka na cestě na některou z izraelských slavností v Jeruzalémě. Bůh slíbil péči o poutníka s odkazem, který se vrací k dennímu oblaku, který následoval Izrael na poušti z Egypta a chránil ho před sluncem.

i. Podobná zaslíbení jsou uvedena i v dalších verších, například v Iz 4,6 a 25,4. Zvláště cenný je Žalm 91,1, kde stín je stejné slovo jako „stín“: Kdo přebývá ve skrytu Nejvyššího, zůstane ve stínu Všemohoucího.

ii. Tvůj stín: „… jak aby tě osvěžil a uchránil před spalujícím žárem slunce, jak je vyjádřeno v následujícím verši, tak aby tě svou mocí chránil před všemi tvými nepřáteli; z tohoto důvodu je Bůh v Písmu často nazýván stínem“. (Poole)

b. Ani měsíc v noci: Těch, které Bůh chránil, se netýkaly žádné pověrečné obavy, které mohli mít z měsíčního světla. On svůj lid střežil a ochraňoval ve dne i v noci.

i. „Žalmista má ve skutečnosti na mysli, i když obrazným jazykem, že nic ani ve dne, ani v noci nám nemůže ublížit, pokud nás Bůh střeží. Bůh je naší záštitou před každou pohromou. Je naším stínem před viditelnými nebezpečími dne i skrytými nebezpečími noci.“ „Je to náš stín. (Boice)

ii. „Bůh pro své vyvolené nestvořil nové slunce ani nový měsíc, existují za stejných vnějších okolností jako ostatní, ale moc srážet je v jejich případě odstraněna ze světských dějů; svatí jsou obohacováni, a ne poškozováni silami, které řídí stav země.“ (

iii. „Ať je však papež sluncem a císař měsícem (jak je nazývali kanonisté), přesto slunce ve dne ani měsíc v noci církev neporazí. Luther byl současně papežem exkomunikován a císařem proskribován; přesto zemřel na svém lůžku.“ (Srov. (Trapp)

2. (7-8) Bůh chrání svůj lid.

Hospodin tě ochrání ode všeho zlého;
ochrání tvou duši.
Hospodin ochrání tvůj odchod i tvůj příchod
Od tohoto času až na věky.

a. Hospodin tě ochrání před vším zlým: Zpěvák měl velkou důvěru v Boží ochrannou moc. Zlí lidé mohou přijít a Boží dítě trápit, ale Hospodin tvou duši ochrání.

i. „‚Všechno zlé‘ bude odvráceno od toho, kdo má Jehovu za svého strážce; proto když přijde nějaké takzvané Zlo, může si být jistý, že je to Dobro s rouškou.“ (Zj 2,6) (Maclaren)

ii. „Ve světle jiných písem být uchráněn všeho zlého neznamená život v polštáři, ale dobře vyzbrojený život.“ (

iii. Bude chránit tvou duši: „Naše duše je uchráněna před nadvládou hříchu, nákazou bludu, zdrcením sklíčenosti, nadutostí pýchy; uchráněna před světem, tělem a ďáblem; uchráněna pro svatější a větší věci; uchráněna v lásce Boží; uchráněna pro věčné království a slávu.“ (1013). (Spurgeon)

iv. Hospodin zachová… zachová….. Hospodin zachová: „Třikrát tu máme větu: ‚Hospodin zachová‘, jako by svatá Trojice takto zapečetila slovo, aby ho učinila jistým: neměly by být všechny naše obavy ubíjeny takovým trojím letem šípů? Jaká úzkost může přežít tento trojí slib?“ (Spurgeon)

b. Hospodin ochrání tvůj odchod i tvůj příchod: Toto zaslíbení je vyčerpávající. Boží lid může důvěřovat v jeho zachovávající moc při veškeré své činnosti (vycházení i vcházení) a ve všech dobách (od této chvíle až na věky).

i. „Když v mládí vycházíme, abychom začali žít, a na konci přicházíme, abychom zemřeli, zakusíme stejné zachování. Naše východy a naše vchody jsou pod jednou ochranou.“ „Vždyť jsme pod jednou ochranou. (Spurgeon)

ii. „Tvůj odchod a tvůj příchod není jen způsob, jak říci ‚všechno’… v bližším detailu upozorňuje na podniky a podnikání člověka (srov. Ž 126,6) a na domov, který zůstává jeho základnou; opět na poutě a návraty.“ (Ž 126,6). (Kidner)

iii. „Nevedl mě tak něžně až sem, aby mě opustil u samé nebeské brány“. (Adoniram Judson, citováno u Spurgeona)

.